Zbyňous Homepage
Zbyňous Homepage > Botanika > Rostliny v okolí Metylovic v od roku 1991-2002 > A1-Rostliny

A1-Rostliny

BRADÁČEK VEJČITÝ

Listera ovata (L.)Br. – ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Eurasijský druh, v Evropě chybí jen v severní Skandinávii a nejjižnější stálezelené zóně, v Asii jeho výskyt sahá až do západní Sibiře a přes Kavkaz do Himálaje.
Ekologie: Náš nejběžnější zástupce vstavačovitých, roste ve světlých lesích, vlhkých hájích, lesních lemech i na otevřených loukách, v pásmu od nížin až do hor.
Popis: Vytrvalá bylina, 20–60 cm vysoká, lodyha přímá, listy široce vejčité, 4–13 cm dlouhé, v dolní třetině lodyhy, skoro vstřícné, květenství 7–20 cm dlouhé, 14–65květé, květy žlutozelené, občas hnědonachově naběhlé. Kvete od května do července, plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu je bradáček vejčitý označen jako vzácnější druh, který vyžaduje další pozornost (C4) a mezinárodně chráněn úmluvou CITES.
Poznámka: Jedná se o jednu z autotrofních orchidejí, ke své výživě tedy dospělý jedinec nepotřebuje přítomnost houbových hyf v podzemních orgánech.

Výskyt v dané oblasti:
Bradáček vejčitý se zde vyskytuje hojně v lokalitě Plankův les (poprvé nalezeno 24. 5. 1992; nákres č. 1). V roce 1992 jich zde kvetlo asi 20, nekvetoucích se našlo 10 jedinců. V roce 1993 na této lokalitě kvetl pouze jeden exemplář (viz foto č. 2-5 ); dalších 15 jich nekvetlo. Další naleziště jsou Rozsušky (objev 14. 5. 1993; nákres č. 2). Toto naleziště se nachází při soutoku potoků jihovýchodně od louky 1930. Vyskytuje se tam 6 nekvetoucích kusů. Možný je větší výskyt. Na dalších nalezištích Za Vlčkem a Břízky(objev 7.6.1993 a 1.6.1992;nákres č. 4 a 3) se vyskytuje 2 a 1 kus.Za Vlčkem roste 10 m od tamní studny. Exemplář měl 3 listy. U Břízek bradáček v roce 1992 kvetl a v roce 1993 vytvořil pouze listy.


VSTAVAČ MUŽSKÝ

Orchis mascula L. – silně ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Evropa, především Balkán, Karpaty a Alpy. V Čechách roste jen vzácně, na Moravě roztroušeně.
Ekologie: Roste převážně na loukách a pastvinách, také ve světlých lesích a křovinách, v pásmu od pahorkatin do hor.
Popis: Vytrvalá bylina, 25–50 cm vysoká, lodyha přímá, na bázi i na přízemních listech tmavě tečkovaná. Květy světle nachové nebo růžové, pysk u báze bělavý až nazelenalý, tmavě tečkovaný. Kvete od května do června.
Záměna: Jedná se o poddruh vstavače mužského (Orchis mascula), který se vyskytuje téměř na celém území našeho státu, především v jeho východní části. Od nominátního poddruhu se odlišuje dlouze zašpičatělými okvětními lístky a délkou prostředního úkrojku pysku, který je až dvakrát delší postranních.
Poznámka: V minulosti byly hlízy vstavačů - a vstavače mužského snad nejvíce - sbírány pro údajně značné léčebné účinky. Vliv na to měla především dávná “doktrína signatur” tvrdící, že části rostlinného (i zvířecího) těla mají vliv na ty části lidského těla, jež připomínají. A tak sušené a drcené hlízy vstavačů (salep), které jsou podobné varlatům, byly oficiální drogou ještě ve 20. století. Jakýkoli účinek však rozhodně neospravedlní sběr hlíz v současnosti, celá tato léčebná teorie je samozřejmě zcela absurdní.
Ohrožení a ochrana: Vstavač mužský znamenaný je v Červeném seznamu uveden v kategorii ohrožených druhů (C3) a stejná kategorie ochrany se na něj vztahuje i podle zákona (§3), je také zařazen do mezinárodní úmluvy o ochraně ohrožených druhů CITES.

Výskyt v dané oblasti:
Tato zajímavá rostlina se zde vyskytuje na 3 nalezištích. První z nich je Plankův les (foto č. 6–14; nákres č. 1; objev 24. 5. 1992). Počet jedinců byl 4 kvetoucí a jeden ne kvetoucí kus. V roce 1993 jich kvetlo 3 kusy a nekvetlo 9 exemplářů (např. viz foto č. 8). Byla pozorována i barevná odchylka (viz foto č. 9–11, 14). Druhé z těchto nalezišť je naleziště Olešná (objev 14. 5. 1993; nákres č. 8). Počet kvetoucích je 13 kusů, nekvetoucích 2. Rostliny rostou na louce u břehu Olešné, 50 metrů nad hlavní silnici ze Lhotky do Metylovic. Třetí nejhojnější naleziště je Pod Čupkem (nález 17. 5. 1993; nákres č. 10). Jde o naleziště v zahradě domu čp. 95 v Metylovicích. Počet kvetoucích kusů je asi 100. Jde o bohatou lokalitu, každoročně kosenou. Ochrana je nutná.


VEMENĺK DVOULISTÝ

Platanthera bifolia L.Rich.-ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Evropa, severní Afrika, Asie - až po Himálaj a východní Sibiř. Jeden z našich nejběžnějších zástupců čeledi vstavačovitých, dosud poměrně dosti rozšířený.
Ekologie: Roste ve světlých lesích a v křovinách, také na otevřených loukách, na půdách suchých až vlhkých.
Popis: Vytrvalá bylina, 30–55 cm vysoká, lodyha přímá, dutá, listy většinou 2, vstřícné, široce oválné až podlouhlé, květy bílé, pysk ostruhatý, nedělený, celokrajný, na konci nazelenalý. Kvete od května do července, plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: Vemeník dvoulistý je hodnocen jako ohrožený druh naší flóry (C3), ve stejné kategorii chráněn i zákonem (§3) a také je zahrnut do ochrany mezinárodní úmluvy CITES.
Poznámka: Zmínky o něm se v naší literatuře objevují už v polovině 16. století, zmiňuje se o něm i Matthioli ve svém Herbáři. [2]

Výskyt v dané oblasti:

Tato rostlina je velice krásná a proto na to často doplácí. Můžeme ji rozdělit do dvou nalezišť. První z nich se nazývá Za Vlčkem (nákres č. 4; foto č. 18–24). Malá část počtu byla nalezena 13. 6. 1992. Podstatně více kusů bylo objeveno až 1. 6. 1993 v celém údolí naleziště. Počet kvetoucích kusů byl 56, nekvetoucích 15. Bude nutno prozkoumat okolní lokality.
Druhé naleziště Břízky (nákres č. 3; foto č. 25) je bohaté na tento druh. Rostliny zde rostou ve vřesovišti, břízkách a ve smíšeném lese. Naleziště bylo objeveno 23. 6. 1992. Rostlo v něm nejméně 120 kvetoucích a 150 nekvetoucích kusů. V roce 1993 jich kvetlo pouze 30 kusů a nekvetlo 40 kusů. Příčina toho byla polámané a vyvracené břízky v zimě 1992–1993. Je nutné provést ochranu lokality.


HOŘEC TOLITOVITÝ

Gentiana asclepidea – ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Hory jižní a střední Evropy, od východních Pyrenejí po pohoří Balkánu a Malé Asie, na sever zasahuje až do Západních Karpat, Hrubého Jeseníku a Krkonoš (v obou posledně jmenovaných oblastech však zřejmě není původní).
Ekologie: Roste ve vlhčích horských lesích a lesních lemech, stejně jako na světlých loukách, také podél cest, v pásmu od pahorkatin až do subalpínského stupně.
Popis: Vytrvalá bylina se zdřevnatělým oddenkem, 30–80 cm vysoká, na stinných stanovištích je její lodyha obloukovitě převislá, listy jsou rozloženy po stranách do dvou řad a květy vyrůstají jen na svrchní straně, na slunci je lodyha přímá, listy křižmostojné a květy vykvétají v úžlabí listů v horní části lodyhy a jsou světle modré, vzácně však i bílé. Kvete od července do září.
Ohrožení a ochrana: Hořec tolitovitý je z hlediska ohrožení řazen ke vzácnějším druhům naší květeny, které vyžadují další pozornost (C4), zákonem je chráněn jako ohrožený druh [2].


Výskyt v dané oblasti:

Hořec tolitovitý roste v této oblasti na jednom nalezišti Kozlovická hora (nákres č. 6; foto 26–27). Roste zde kolem cest. Některé kusy byly objeveny již. 15. 10. 1991, další objevy jsou z 8. 7. 1993. Celkově zde roste asi 20 kusů.


JALOVEC OBECNÝ

Juniperus communis – ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Evropa, Asie, u nás byl dříve rozšířen po celém území, dnes silně ustupuje, roztroušeně roste jen tam, kde byl dříve hojný.
Ekologie: Roste na pastvinách, světlinách lesů, písčinách a skalnatých místech, vždy na slunci, v pásmu od nížin až do hor.
Popis: Vzpřímeně rostoucí keř až malý strom s jedním nebo i více kmeny, 5–15 m vysoký, koruna je kuželovitá, ale často i nepravidelně rozložitá, jehlice vyrůstají v trojčetných přeslenech, jsou rovné, dlouze zašpičatělé, od větvičky odstálé, 10–18 mm dlouhé a jen do 1,5 mm široké, šedozelené. Samčí šištice 4–5 mm dlouhé, vejcovité, žluté, samičí šištice 2 mm dlouhé, zelené. Bobule (galbulus) je kulovitá, tmavě modrá, černá nebo hnědá, ojíněná, dozrává 2. rokem.
Ohrožení a ochrana: Jalovec obecný pravý je hodnocen jako ohrožený druh naší květeny (C3).
Využití: Jalovec byl od pradávna ceněn jako významná léčivá rostlina, své nezastupitelné místo měl i v magii, zužitkovávalo se i jeho vonné dřevo. Plody se osvědčovaly při přípravě oleje i destilátů, stejně jako koření v kuchyni.
Poznámka: Často bývá vysazován také v zahradách, obvykle se pěstují četné kultivary, především sloupovitého vzrůstu. Samotný botanický druh je značně variabilní, rozdíly se projevují v celkovém habitu, tvaru koruny, délce a tvaru jehlic i tvaru plodů.


Výskyt v dané oblasti:

Na tomto území se jalovec obecný (foto č. 32). v dřívějších dobách vyskytoval hojně v okolí Kozlovické hory. Nyní se nachází pouze jeden exemplář na nalezišti Babí hora. Vetší počet se nepodařilo prokázat.

BRČÁL MENŠÍ

Vinca minor – ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Evropský druh – od severozápadu Pyrenejského poloostrova až po Podněpří, severně zasahuje až do středního Německa, byl však zavlečen i dále na sever, stejně tak do Severní Ameriky. U nás především v pásmu od pahorkatin do podhůří, často také zplaňuje ze zahrad a parků.
Ekologie: Roste na čerstvě vlhkých a živinami bohatých půdách, stanoviště si vybírá polostinná až stinná.
Popis: Vytrvalá bylina s tenkým oddenkem, při bázi dřevnatějící, sterilní lodyhy jsou poléhavé, až 80 cm dlouhé, květonosné lodyhy přímé nebo vystoupavé, 30 cm dlouhé. Lístky jsou řapíkaté, kopinaté až eliptické, květy jednotlivé, dlouze stopkaté, koruna je většinou modrá až fialově modrá, někdy však i růžová, vzácně i bílá. Kvete od března do června. Plodem jsou měchýřky.
Využití: Bývá také s oblibou vysazován jako půdopokryvná rostlina v zahradách, parcích, na hřbitovech, v okolí kostelů, často zplaňuje a zdomácňuje. V minulosti byl barvínek používán i v léčitelství. Je jedovatý [2].

Výskyt v dané oblasti:

Tento druh rostliny byl zde objeven dne 15. 10. 1991 (viz obr. 33, 34; nákres č. 7 v počtu dvou kusů na lokalitě Kozlovická hora. Rozloha porostu rostliny je asi 170 m^2.


LÝKOVEC JEDOVATÝ

Daphne mezereum – ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Evropa (kromě nejsevernějších oblastí), v Asii od Uralu až po Bajkal, izolovaně i na Kavkaze, v severním Íránu, na Altaji a v západní Číně, u nás roztroušeně na většině území, vzácnější je v panonské oblasti jižní Moravy.
Ekologie: Roste v listnatých a smíšených lesích od pahorkatin až do hor, v nižších polohách vyhledává polostín, v horských oblastech vystupuje na výsluní.
Popis: Vzpřímený keřík 30–100 (–150) cm vysoký, listy opadavé, brvité, rozkvétá ještě před vyrašením listů, tedy už v březnu a dubnu. Květy jsou trubkovité, stěsnané v postranních svazečcích po 3–5. Plodem je červená peckovice.
Ohrožení a ochrana: Lýkovec jedovatý je z hlediska ohrožení hodnocen jako vzácnější druh naší květeny, který vyžaduje další pozornost (C4).
Poznámka: Lýkovec je jedovatý, jedovaté sloučeniny se kumulují obzvláště v plodech, jsou však přítomny i v jiných částech rostliny. Jako léčivá rostlina byl používán od druhé poloviny 17. století, vyrábělo se z něj i červené barvivo. Často bývá pěstován také v zahradách, kde lze najít i řadu jeho kultivarů.

Výskyt v dané oblasti:

Tato rostlina byla nalezena 14. 5. 1993 v počtu jeden kus v povodí potoka Olešná (nákres č. 8).


MEČÍK STŘECHOVITÝ

Gladiolus imbricatus – silně ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Roste v Evropě s převahou výskytu v její východní části. U nás je rozšířenější na Moravě, kde je jeho výskyt roztroušený po celém území, jen na jihu chybí. V Čechách jej nalezneme v severní části a častěji na východě, jinde je vzácný.
Ekologie: Roste na vlhkých loukách a lesních světlinách, v pásmu od nížin až do podhůří.
Popis: Vytrvalá bylina s podzemní hlízou, 30–80 cm vysoká, lodyha přímá, nejspodnější list je tupý, asi 15 mm široký. Květenství je jednostranné, 5–15květé, květy fialově červené, okvětní trubka silně zakřivená. Kvete od července do srpna. Plodem je tobolka, která je nahoře slabě vmáčklá.
Ohrožení a ochrana: Mečík obecný patří k silně ohroženým druhům naší květeny (C2), stejná ochrana mu přísluší i podle zákona (§2).
Poznámka: Zprávu o něm najdeme už v Matthioliho Herbáři z roku 1562, kde je uveden pod jménem “Devatero odění”. Používal se často v ranhojičských obkladech, ale i v nápojích lásky. Jeho magický věhlas však sahá až do středověku, kdy byl takřka nedílnou součástí rytířské zbroji, dokázal prý totiž odvracet neštěstí na válečných polích [2].

Výskyt v dané oblasti:

Mečík střechovitý byl náhodně nalezen 13. 7. 1993 na lokalitě Horečky. Kvetlo zde 7 rostlin (nákres č. 9; foto č. 40, 41). Možný větší výskyt, protože druh odkvétal.

KRUŠTÍK POLABSKÝ

Epipactis albensis – silně ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Druh byl původně pokládán za endemita bývalého Československa, později byl nalezen na více místech střední a západní Evropy.
Ekologie: Druh roste v nížinách a pahorkatinách, typickými stanovišti jsou lužní lesy, někdy se vyskytuje i na okrajích cest a v příkopech.
Popis: Nenápadný autogamický kruštík. Má výšku 9–30 cm. Lodyha je světle zelená, v horní části hustě a krátce pýřitá. Květy jsou poměrně málo otevřené. Přední část pysku – epichil – je krátká, širší než delší, žlutavě zelená (zejména po okrajích) a má srdčitý tvar. Zadní část pysku – hypochil – je konkávní, široká, zevnitř purpurová nebo hnědá. Sloupek je krátký, brylky rozpadavé, viscidium chybí (i v poupatech), blizna svírá ostrý úhel s osou sloupku.
Ohrožení a ochrana: Pro svou vzácnost je řazen mezi silně ohrožené druhy (C2) a je chráněn zákonem (§2). Stejný stupeň ohrožení mu byl přiznán i na Slovensku, také tady je chráněn zákonem (EN/§). Podléhá také ochraně mezinárodní úmluvy CITES. [2]

Výskyt v dané oblasti:

Kruštík polabský byl nalezen 26. 6. 1993 v počtu jeden kus po levém břehu Olešné u Bařiny (obrázek č. 36-38).

(V práci je druh chybně určen jako E. muelleri – kruštík růžkatý. Pozn. autor).


HRUŠTIČKA PROSTŘEDNÍ

Pyrola intermedia – silně ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Druh se vyskytuje v Evropě od Britských ostrovů po Ural, na severu dosahuje ve Skandinávii 71° severní šířky, v jižní Evropě roste pouze v horách severní Itálie a v jihovýchodní části Balkánského poloostrova. Dále roste izolovaně na Krymu a Kavkaze. V Asii se vyskytuje v jižní části západní Sibiře a na východ až po horní Jenisej. U nás se vyskytuje mezerovitě a nerovnoměrně. Těžiště výskytu je v suprakolinním až supramontánním stupni.
Ekologie: Roste při okrajích lesů, v polostinných lesích a v horských polohách i na smilkových loukách.
Popis: Jedná se o vytrvalou bylinu s přímou, hranatou, 15–25 cm vysokou lodyhou s listy v přízemní růžici. Tmavozelené listy mají okrouhle vejčitý tvar a jsou po okrajích čepele vroubkované. Květenství nese 5–10 bílých nebo narůžovělých květů. Kališní cípy jsou vejčitě kopinaté, 2,5 až 3 mm dlouhé, na bázi se nepřekrývající. Čnělka je 4–6 mm dlouhá, přímá až slabě zakřivená a z květu jen málo vyniklá. Plodem je tobolka. Kvete od června do srpna.
Ohrožení a ochrana: Hruštička prostřední je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy naší květeny (C1), ve stejné kategorii je chráněna i zákonem (§1).

Výskyt v dané oblasti:

Tato rostlina zde roste na dvou nalezištích: Babí hora (nákres č. 11) a Břízky (nákres č. 3; obr. č. 35). Na prvém jmenovaném nalezišti roste asi 30 kvetoucích kusů v jámách po těžbě písku. Na druhém nalezišti v Břízkách roste 20 kvetoucích rostlin.


NÁPRSTNÍK ČERVENÝ

Digitalis purpurea – zatím neohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Západní a jihozápadní Evropa, především Pyrenejský poloostrov, Francie, jihozápadní Německo a Británie, areál druhu okrajově zasahuje až k nám, téměř se však nevyskytuje v nížinách Čech a Moravy. V řadě oblastí Evropy se druh vyskytuje jen druhotně, byl zavlečen i do Severní Ameriky, Argentiny a Austrálie.
Ekologie: Objevuje se na světlinách v lesích, na pasekách i při okrajích cest ve středních a vyšších polohách.
Popis: Statná zpravidla dvouletá bylina, 60–180 cm vysoká, s nachovými, ale vzácně i bílými květy. Listy jsou vejčité až vejčitě kopinaté, na rubu šedě plstnaté. V prvním roce se vytvoří přízemní rozeta listů, ve druhém roce potom vystoupavá až přímá lodyha s květy. Kvete od června do srpna.
Poznámka: Náprstník červený je známou léčivou rostlinou, zároveň však značně jedovatou. Pro krásný květ a nápadný vzrůst bývá s oblibou pěstován v zahradách.[2]

Výskyt v dané oblasti:

Náprstník červený se na území A1 vyskytuje na dvou nalezištích. Prvé z nich je Kozlovická hora (nákres č. 6) Na tomto nalezišti roste na dvou místech. Prvé z nich je Areál her (30 kvetoucích a 10 nekvetoucích kusů). Druhé je 5 let stará paseka s pařezy (50 kvetoucích a nejméně 100 nekvetoucích kusů; foto č. 29). Druhé naleziště je Na Drahách. Je to lokalita ve strmém břehu Žlebova. Roste zde 10 ks náprstníku (nákres č. 5; foto č. 28).


NÁPRSTNÍK BĚLOKVĚTÝ

Digitalis albiflora – zatím neohrožený druh

Charakteristika:

Rostlina podobná náprstníku červenému, liší se od něj bílou barvou květů. Hojně se pěstuje v zahrádkách jako okrasný druh. V přírodě jde o zplanělou rostlinu.
Hemikryptofyt. Svým rozšířením doprovází náprstník červený.

Výskyt v dané oblasti:

Náprstník bělokvětý roste v oblasti A1 na obou nalezištích Kozlovická hora a Na Drahách v spolu s náprstníkem červeným v počtu asi 20 a jeden kus.