Zbyňous Homepage
Zbyňous Homepage > Botanika > Rostliny v okolí Metylovic v od roku 1991-2002 > A2-Rostliny

A2-Rostliny

BRADÁČEK VEJČITÝ

Listera ovata (L.)Br. – ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Eurasijský druh, v Evropě chybí jen v severní Skandinávii a nejjižnější stálezelené zóně, v Asii jeho výskyt sahá až do západní Sibiře a přes Kavkaz do Himálaje.
Ekologie: Náš nejběžnější zástupce vstavačovitých, roste ve světlých lesích, vlhkých hájích, lesních lemech i na otevřených loukách, v pásmu od nížin až do hor.
Popis: Vytrvalá bylina, 20–60 cm vysoká, lodyha přímá, listy široce vejčité, 4–13 cm dlouhé, v dolní třetině lodyhy, skoro vstřícné, květenství 7–20 cm dlouhé, 14–65květé, květy žlutozelené, občas hnědonachově naběhlé. Kvete od května do července, plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu je bradáček vejčitý označen jako vzácnější druh, který vyžaduje další pozornost (C4) a mezinárodně chráněn úmluvou CITES.
Poznámka: Jedná se o jednu z autotrofních orchidejí, ke své výživě tedy dospělý jedinec nepotřebuje přítomnost houbových hyf v podzemních orgánech.

Výskyt v dané oblasti:
Tato rostlina zde roste pouze na lokalitě Čupek. Počet rostlin byl asi 10 nekvetoucích, které rostly ve snosech kamení v podrostu dymnivky duté. Rostliny byly objeveny 21. 5. 1993.


VSTAVAČ MUŽSKÝ

Orchis mascula L. – silně ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Evropa, především Balkán, Karpaty a Alpy. V Čechách roste jen vzácně, na Moravě roztroušeně.
Ekologie: Roste převážně na loukách a pastvinách, také ve světlých lesích a křovinách, v pásmu od pahorkatin do hor.
Popis: Vytrvalá bylina, 25–50 cm vysoká, lodyha přímá, na bázi i na přízemních listech tmavě tečkovaná. Květy světle nachové nebo růžové, pysk u báze bělavý až nazelenalý, tmavě tečkovaný. Kvete od května do června.
Záměna: Jedná se o poddruh vstavače mužského (Orchis mascula), který se vyskytuje téměř na celém území našeho státu, především v jeho východní části. Od nominátního poddruhu se odlišuje dlouze zašpičatělými okvětními lístky a délkou prostředního úkrojku pysku, který je až dvakrát delší postranních.
Poznámka: V minulosti byly hlízy vstavačů - a vstavače mužského snad nejvíce - sbírány pro údajně značné léčebné účinky. Vliv na to měla především dávná “doktrína signatur” tvrdící, že části rostlinného (i zvířecího) těla mají vliv na ty části lidského těla, jež připomínají. A tak sušené a drcené hlízy vstavačů (salep), které jsou podobné varlatům, byly oficiální drogou ještě ve 20. století. Jakýkoli účinek však rozhodně neospravedlní sběr hlíz v současnosti, celá tato léčebná teorie je samozřejmě zcela absurdní.
Ohrožení a ochrana: Vstavač mužský znamenaný je v Červeném seznamu uveden v kategorii ohrožených druhů (C3) a stejná kategorie ochrany se na něj vztahuje i podle zákona (§3), je také zařazen do mezinárodní úmluvy o ochraně ohrožených druhů CITES.

Výskyt v dané oblasti:

Rostlina zde roste na dvou lokalitách, a to Čupek a Metylovice-Frýdlant nad Ostravicí. Na prvním z nich rostlo 19.5.1993 50 kvetoucích kusů (foto. č. 47-49). Naleziště leží asi 500 m po asfaltové cestě od vrcholu Čupku. Vstavače tam rostou po pravé straně v mladém smrčí. Je to druhé největší naleziště všech třech oblastí. Druhé naleziště Metylovice-Frýdlant je po pravé straně asfaltové cesty z Metylovic do Metylovic Paseky. V prudkém svahu roste asi 30 kvetoucích rostlin. Bylo objeveno 30. 6. 1993. Rostliny rostou na soukromém pozemku.


VEMENĺK DVOULISTÝ

Platanthera bifolia L.Rich.-ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Evropa, severní Afrika, Asie - až po Himálaj a východní Sibiř. Jeden z našich nejběžnějších zástupců čeledi vstavačovitých, dosud poměrně dosti rozšířený.
Ekologie: Roste ve světlých lesích a v křovinách, také na otevřených loukách, na půdách suchých až vlhkých.
Popis: Vytrvalá bylina, 30–55 cm vysoká, lodyha přímá, dutá, listy většinou 2, vstřícné, široce oválné až podlouhlé, květy bílé, pysk ostruhatý, nedělený, celokrajný, na konci nazelenalý. Kvete od května do července, plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: Vemeník dvoulistý je hodnocen jako ohrožený druh naší flóry (C3), ve stejné kategorii chráněn i zákonem (§3) a také je zahrnut do ochrany mezinárodní úmluvy CITES.
Poznámka: Zmínky o něm se v naší literatuře objevují už v polovině 16. století, zmiňuje se o něm i Matthioli ve svém Herbáři.

Výskyt v dané oblasti:

Vemeník dvoulistý byl nalezen v počtu jeden kus na nalezišti Čupek s rostlinami bradáčku vejčitého a dymnivky duté. Rostlina byla vyfotografována 21. 5. 1993 (foto č. 50).


VEMENĺK ZELENAVÝ

Platanthera chloranta – ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Evropa, na severu zasahuje až do jižní Skandinávie, na východě přes Malou Asii po Kavkaz. Vyskytuje se také v severní Africe. V oblasti od Sibiře až do severní Číny se vyskytuje v poddruhu P. c. subsp. orientalis. U nás roste roztroušeně, místy však chybí.
Ekologie: Orchidej našich listnatých lesů a lesních lemů, vyskytuje se v pásmu od nížin až po subalpínský stupeň, v mnoha oblastech však zcela schází.
Popis: Vytrvalá bylina, 20–65 cm vysoká, lodyha přímá, rýhovaná, dolní listy 2–3(–4), široce kopinaté až obvejčité, 10–18 cm dlouhé, horní kratší, kopinaté. Květenství válcovité, až 25 cm dlouhé, květy nažloutlé nebo zelenavě bílé, kvete od května do července. Plodem je tobolka.
Záměny: Je dosti podobný vemeníku dvoulistému (Platanthera bifolia), často s ním bývá zaměňován, na rozdíl od něj je však mnohem vzácnější. Spolehlivým rozpoznávacím znakem obou těchto druhů je postavení pouzder prašníku: u vemeníku dvoulistého jsou rovnoběžná, u vemeníku zelenavého k bázi rozbíhavá.
Ohrožení a ochrana: Vemeník zelenavý patří k ohroženým druhům naší květeny (C3), ve stejné kategorii je chráněn i podle zákona (§3), zároveň je jeho ochrana stvrzena ve Washingtonské úmluvě (CITES).

Výskyt v dané oblasti:

Tato rostlina byla objevena 16. 6. 1992 v počtu jeden kus u cesty z Kůt do Pískoven. V roce 1992 vemeník zelenavý kvetl, ale byl polámán, v roce 1993 vytvořil pouze listy. (viz foto č. 51 – 54). Tento druh zasluhuje větší prozkoumaní.


PRSTNATEC MÁJOVÝ

Dactylorhiza majalis – ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Areál pokrývá hlavně západní a střední Evropu, zasahuje až do Skandinávie, chybí ve východní Evropě. U nás je tento druh nejrozšířenější z prstnatců. Dříve rostl na každé vlhčí louce, dnes díky melioracím ubývá.
Ekologie: Druh roste od nížin až do hor, převážně na vlhčích nebo bažinatých loukách, alkalických nebo kyselých. Tento prstnatec vytváří velké množství variet a forem.
Popis: Vlhkomilná vytrvalá bylina, obvykle roste ve velkém množství pohromadě. Rostlina je vysoká za květu i přes 50 cm. Květenství je nápadné, husté, barva je rozličná - od skoro bílé až po tmavě nachovou, vejčitě kopinaté lístky skládají neúplnou přilbu, pysk s nachovou kresbou je mírně trojlaločný, často podélně dolů složený. Listy jsou často skvrnité.
Ohrožení a ochrana: Prstnatec májový je ohrožený druh naší flóry (C3), chráněn zákonem ve stejné kategorii (§3), mezinárodně je chráněn úmluvou CITES.

Výskyt v dané oblasti:

Tato pěkná rostlina byla objevena 3.6.1991 na okraji slatinné louky na Kůtách v počtu jeden kus. Rostlina zde kvetla, V roce 1992 a 1993 nevykvetla, ani se neobjevily její listy. V roce 1993 byl na místě naleziště letní tábor. Je nutné prozkoumat příhodné lokality tohoto druhu na Kůtách a Pískovnách.


KRUŠTÍK MODROFIALOVÝ

Epipactis purpurata – ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Evropa a západní Sibiř – areál je však značně přerušovaný, vyskytuje se na západě Pyrenejského poloostrova, v Anglii, západní Francii, zemích Beneluxu, Německu, dále prochází střední Evropou až do Ruska, jižně zasahuje přes Balkán až do Řecka. U nás roste v Podkrkonoší, Brdech, ve východním Polabí, na Moravě roztroušeně, především na Brněnsku, Znojemsku, v oblasti Chřibů a v jižní části Karpat, ve Slezsku jen na Karvinsku.
Ekologie: Roste v sušších a stinných listnatých i smíšených lesích, většinou na těžších a kyselých půdách. Druh je silně mykotrofní.
Popis: Vytrvalá bylina, 30–60 cm vysoká, přímé lodyhy často vyrůstají ve skupinách, listy vejčité až kopinaté, modrofialově naběhlé, 2–3krát delší než široké, květy poměrně velké, široce otevřené okvětní lístky přítupé, vnější šedozelené, vnitřní zevnitř žlutavě nebo zelenavě bílé. Kvete od července do září.
Ohrožení a ochrana: Kruštík modrofialový je řazen k ohroženým druhům naší květeny (C3), ve stejné kategorii je chráněn i podle zákona (§3), podléhá také ochraně mezinárodní úmluvy CITES.

Výskyt v dané oblasti:

Byla nalezena jedna kvetoucí rostlina tohoto druhu na nalezišti Kůty. Byla objevena 24.8.1992. V roce 1993 nevyrostla v důsledku letního tábora a následované devastace okolí lokality.


KÝCHAVICE BÍLÁ LOBELOVA

Veratum album subsp. lobelianum – ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Eurasijský druh, nesouvisle rozšířený v rozsáhlé oblasti od Pyrenejského poloostrova až po Japonsko. U nás se vyskytuje v horách Sudet a v Karpatech.
Ekologie: Roste na horských loukách a pastvinách, v kosodřevině i ve světlých lesích, v pásmu od podhůří až do alpínského stupně.
Popis: Vytrvalá bylina, 50–150 cm vysoká, lodyha přímá, hustě olistěná. Listy jsou střídavé, eliptické až kopinaté, řasnatě skládané. Květy v bohaté vrcholové latě, 6četné, až 15 mm v průměru, korunní lístky zelené, kvete od června do srpna. Plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: Z hlediska ohrožení je kýchavice bílá Lobelova hodnocena jako vzácnější taxon, který vyžaduje další pozornost (C4). Zákon ji chrání v Rakousku.
Poznámka: Roste dosti pomalu, ke květu nabere sílu minimálně po sedmi letech života. Její jedovatý oddenek byl v minulosti používán v léčitelství, pomáhal lidem i domácím zvířatům. A jak český název napovídá, prach z oddenku této rostliny vyvolává silné podráždění sliznice, které vede ke kýchání.

Výskyt v dané oblasti:

Tento druh je velice hojný v oblasti A2. Roste v mnohatisícových koloniích celém povodí Hranečníku. Její naleziště byly objeveny od roku 1991 až do 1993. Její největší rozšíření je na Kůtách a ve Starých pískovnách. V roce 1993 kvetlo velké procento tohoto druhu (viz foto č. 60).


BRČÁL MENŠÍ

Vinca minor – ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Evropský druh – od severozápadu Pyrenejského poloostrova až po Podněpří, severně zasahuje až do středního Německa, byl však zavlečen i dále na sever, stejně tak do Severní Ameriky. U nás především v pásmu od pahorkatin do podhůří, často také zplaňuje ze zahrad a parků.
Ekologie: Roste na čerstvě vlhkých a živinami bohatých půdách, stanoviště si vybírá polostinná až stinná.
Popis: Vytrvalá bylina s tenkým oddenkem, při bázi dřevnatějící, sterilní lodyhy jsou poléhavé, až 80 cm dlouhé, květonosné lodyhy přímé nebo vystoupavé, 30 cm dlouhé. Lístky jsou řapíkaté, kopinaté až eliptické, květy jednotlivé, dlouze stopkaté, koruna je většinou modrá až fialově modrá, někdy však i růžová, vzácně i bílá. Kvete od března do června. Plodem jsou měchýřky.
Využití: Bývá také s oblibou vysazován jako půdopokryvná rostlina v zahradách, parcích, na hřbitovech, v okolí kostelů, často zplaňuje a zdomácňuje. V minulosti byl barvínek používán i v léčitelství. Je jedovatý [2].

Výskyt v dané oblasti:

Na území A2 tato rostlina roste v dolní části naleziště Kůty. Rostou tam dva kusy asi o 5 metrové rozloze po obou březích Hranečníku. Rostliny byly nalezeny 10.4.1993.


ORLÍČEK PLANÝ

Aquilegia vulgaris – ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Evropa (kromě nejsevernějších oblastí), severní Afrika, druhotně i Severní Amerika. U nás je rozšířen od nížin až do podhůří, v některých oblastech však zcela chybí, zároveň mnohde ustupuje.
Ekologie: Roste ve světlých lesích, na pasekách a loukách.
Popis: Vytrvalá bylina s krátkým oddenkem, s přímou, větvenou, roztroušeně chlupatou lodyhou, jejíž výška dosahuje až 75 centimetrů, většinou je však nižší. Přízemní listy řapíkaté, dvakrát 3četné, lodyžní listy přisedlé, členěné až celistvé. Květ je nejčastěji modrý, nacházejí se však i exempláře bílé a růžové. Kvete od května do července. Plodem je měchýřek.
Poznámka: Od počátku novověku se také pěstuje v kultuře, proto se objevuje mnoho kultivarů, které se odlišují barvou i tvarem květu, často také zplaňují. Rostlina je jedovatá.
Ohrožení a ochrana: Orlíček obecný patří k ohroženým druhům naší květeny (C3).

Výskyt v dané oblasti:

Tato rostlina se vyskytuje na nalezišti Kůty. Byla objevena v roce 10. 6. 1991 u úlu. Kvetlo zde 4 kusy a nekvetlo 8 kusů této rostliny (foto č. 55–57).


LÝKOVEC JEDOVATÝ

Daphne mezereum – ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Evropa (kromě nejsevernějších oblastí), v Asii od Uralu až po Bajkal, izolovaně i na Kavkaze, v severním Íránu, na Altaji a v západní Číně, u nás roztroušeně na většině území, vzácnější je v panonské oblasti jižní Moravy.
Ekologie: Roste v listnatých a smíšených lesích od pahorkatin až do hor, v nižších polohách vyhledává polostín, v horských oblastech vystupuje na výsluní.
Popis: Vzpřímený keřík 30–100 (–150) cm vysoký, listy opadavé, brvité, rozkvétá ještě před vyrašením listů, tedy už v březnu a dubnu. Květy jsou trubkovité, stěsnané v postranních svazečcích po 3–5. Plodem je červená peckovice.
Ohrožení a ochrana: Lýkovec jedovatý je z hlediska ohrožení hodnocen jako vzácnější druh naší květeny, který vyžaduje další pozornost (C4).
Poznámka: Lýkovec je jedovatý, jedovaté sloučeniny se kumulují obzvláště v plodech, jsou však přítomny i v jiných částech rostliny. Jako léčivá rostlina byl používán od druhé poloviny 17. století, vyrábělo se z něj i červené barvivo. Často bývá pěstován také v zahradách, kde lze najít i řadu jeho kultivarů.

Výskyt v dané oblasti:

Tato rostlina je první, která byla z chráněných rostlin nalezena, a to 14. 4. 1991 na Kůtách. Rostlina roste roztroušeně kolem Hranečníku, hlavně na Kůtách, v Kaňonech a ve Starých pískovnách. Celkem zde roste nejméně 40 kusů, z toho 20 kvetoucích (viz foto č. 58–59).


MĚSÍČNICE VYTRVALÁ

Lunaria rediviva – ohrožený druh

Charakteristika:

Rozšíření: Střední Evropa a horské oblasti jihovýchodní Evropy (Apeniny, Dinaridy, Karpaty, hory Balkánského poloostrova), ostrůvkovitě i v Evropě západní (izolovaně se vyskytuje ve Francouzském středohoří, v Pyrenejích, na středomořské Sardinii a ve Španělsku). Na východě zasahuje areál až do středního Povolží, na severu do Pobaltí a jižní Skandinávie. Druh byl zavlečen i do Británie, Severní Ameriky a na Nový Zéland. U nás se vyskytuje na příhodných stanovištích roztroušeně po celém území.
Ekologie: V nižších polohách roste většinou na stinných a stále mírně vlhkých stanovištích, ve vyšších polohách je spíše druhem polostinným. Nejčastěji se objevuje na sutích a v roklích podhorských lesů, vystupuje i na subalpínské vysokostébelné nivy.
Popis: Vytrvalá a poměrně statná bylina s plazivým oddenkem, 30–140 cm vysoká, lodyha přímá, dolní listy obvykle vstřícné, okrouhle vejčité až vejčitě kopinaté, na bázi hluboce srdčité, na okraji nepravidelně zubaté. Lodyžní listy řapíkaté, vejčitě kopinaté až kopinaté. Květy v hroznu, vonné, korunní lístky světle fialové, vykvétají od května do července. Plodem je podlouhle eliptická šešulka.
Ohrožení a ochrana: Měsíčnice vytrvalá je řazena ke vzácnějším taxonům, které vyžadují další pozornost (C4), zákonem je chráněna jako ohrožená (§3).
Poznámka: Je nápadná i po odkvětu svými šešulkami se semeny, které se v minulosti používaly v léčitelství.

Výskyt v dané oblasti:

Tyto rostliny byly nalezeny 2. 1. 1994 na nalezišti Kůty-Horečky. Jde o 30 kusů nedaleko vypuštěného rybníčka.